Pozdržené koksování

Pozdržené koksování se používá hlavně při štěpení vakuových zbytků na frakce, které lze využít při výrobě pohonných hmot. Při koksování se ve srovnání s visbreakingem používají ostřejší reakční podmínky, v důsledku toho dochází k větší tvorbě světlých frakcí a k velké tvorbě koksu, který se stává jedním z hlavních produktů. Koksování lze provádět také jako fluidní koksování.

Při pozdrženém koksování se předehřátá surovina vede do frakční kolony, kde dojde k jejímu dalšímu ohřevu přímým stykem s horkými reakčními produkty. Při tom zkondenzují nejtěžší štěpné produkty, které se jako reflux vedou společně se surovinou do trubkové pece, ve které se směs ohřeje na 480 - 510 °C, a odtud do koksové komory.

Schéma pozdrženého koksování
Schéma pozdrženého koksování
(1 - frakční kolona, 2 - pec, 3 - koksová komora)

Jednotka má obvykle dvě koksové komory, jedna je v produkční periodě a druhá se vyprazdňuje a čistí. Tlak v komoře je nízký, např. 0,2 MPa, hladina se pečlivě hlídá, aby komora nepřekypěla do frakční věže. Páry z koksové komory se rychle odtahují do spodní části frakční věže, z níž se odebírají plyny, benzin, plynový olej a podle potřeby i další střední frakce. Lze odebírat například těžký plynový olej, který se po hydrogenační rafinaci používá jako komponenta lehkých topných olejů. Kapalina se v koksové komoře hromadí, dále se štěpí a postupně koksuje.

Typický cyklus koksové komory (celkem 48 hodin)
Typický cyklus koksové komory (celkem 48 hodin)

Koks se z komory obvykle vyřezává proudem vody. Koks ze sirných sloučenin se většinou spaluje, uvolněné teplo se využívá k výrobě elektřiny nebo procesní páry, ze spalin se pak musí odstranit oxid siřičitý. Pokud koks neobsahuje příliš velké množství heteroatomů, lze ho použít i v metalurgickém průmyslu a jako speciální palivo při výrobě cementu.

Pokud se jako surovina pro pozdržené koksování použijí vysoce aromatické frakce s nízkým obsahem síry, dusíku a kovů, lze tímto způsobem vyrábět tzv. jehličkový koks, který po kalcinaci a grafitizaci slouží k výrobě elektrod, zejména pro výrobu hliníku. Vhodnými surovinami pro výrobu jehličkového koksu jsou cirkulační oleje z katalytického a termického krakování, olejové extrakty a vysokovroucí kapalné frakce z pyrolýzy. Při koksování se ve srovnání s visbreakingem dosahuje mnohem větší konverze suroviny na žádané produkty vroucí do 370 °C, které se používají na výrobu pohonných hmot. Investiční náklady na koksování jsou ale větší než na visbreaking.

Typické výtěžky produktů při koksování (% hm.)
Typické výtěžky produktů při koksování (% hm.)

Plyny, benziny i plynové oleje získané při koksování jsou nenasycené (obsahují alkeny), obsahují velké množství síry a dusíku, proto vyžadují další rafinérskou úpravu. Benziny se musí odsiřovat a reformovat, plynové oleje odsiřovat a někdy i dearomatizovat.

Kontakty


fiogf49gjkf0d
Vysoká škola
chemicko-technologická
Technická 5
166 28 Praha 6 - Dejvice

Ústav technologie ropy a alternativních paliv
Ing. Daniel Maxa, Ph.D.
daniel.maxa@vscht.cz
Odborný garant

fiogf49gjkf0d
Odborným garantem tohoto portálu je Česká národní rada světové rady pro ropu (WPC). Česká národní rada reprezentuje Českou republiku ve Světové radě pro ropu.

WPC


Světová rada pro ropu (World Petroleum Council – WPC) je mezinárodní nevládní organizace, jejíž cílem je prosazování využití vědeckého pokroku, přenosu technologií a posuzování ekonomických, finančních, environmentálních a sociálních vlivů na využívání ropy. Více informací...

Odběr novinek


Přihlásit k odběru novinek
Partner projektu

ČESKÁ RAFINÉRSKÁ, a.s.

ČESKÁ RAFINÉRSKÁ, a.s.

fiogf49gjkf0d

ČESKÁ RAFINÉRSKÁ, a.s., Litvínov je největším zpracovatelem ropy a výrobcem ropných produktů v České republice. Provozuje rafinérie ropy v Litvínově a Kralupech nad Vltavou. Byla založena 28. dubna 1995. Česká rafinérská je společným podnikem Unipetrolu a renomovaných zahraničních společností Eni a Shell. Více informací...